Berry – stopa – 18. 12. 2011, Doubravice
Místo a čas: Doubravice, stopa položena krátce před patnáctou hodinou, Berry vyráží na stopu kolem tři čtvrtě na čtyři. Stopa je tedy asi 50 minut stará, venku je čerstvý vítr, občas sněhové přeháňky, terén je mokrý. Stopa měřila cca 600 m.
Cíl: Zkusit starší stopu a změny povrchů – štěrková cesta, asfalt, louka. Zaměřit se na přesnost provedení, podporovat soustředění psa i psovoda.
Stopu kladl Marek, značil velmi svědomitě, protože jeden z cílů byl kontrolovat přesnost provedení. Berry vyrazila po blátivé vesnické cestě, ze které vedl asi po dvou stech metrech lom do louky. Šla přesně, označovala i položené fáborky. Bylo však vidět, jak by byla ráda rychlejší a nedbalejší, musela jsem ji napomenout.
První lom vypracovala samozřejmě, ani ho neověřovala. Na louce šla přesně, najednou ale začala pobíhat. Domnívala jsem se, že se pustila po srnčí stopě, napomenula ji a vrátila k poslednímu fáborku. Svědomitě si připomněla pachovku a vyrazila, jenže zase udělala nečekaný lom a odběhla směrem k poli. Napomenula jsem ji, ale později se ukázalo, že neprávem – Markovi tam vzal vítr fáborek a skutečně za ním běžel stranou ze stopy.
Na asfaltovou cestu vyšla asi metr nad zaznamenaným lomem a po ověření kruhem pokračovala správným směrem po cestě. Další lom na travnatou pěšinu mezi ploty nejdřív vypracovala správně, ale potom se vrátila a lom ověřila.
Po pěšině šla čistě, správně zatočila (nebylo tam mnoho jiných možností) a přes psy štěkající v zahradách šla klidně až ke kapličce, tedy k silnici. Tam na ni čekal obtížný lom na asfaltu směrem dolů k hospodě (správně označený) a přesně v tom místě jsme potkali lidi s mladou fenou labradora. Feny se znají, takže se k sobě hned hnaly, ale Berry se po přísném upozornění, asi dvakrát zopakovaném, vrátila k práci, vypracovala lom a bezpečně šla po kraji silnice.
Když měla najít poslední lom – přechod přes silnici, tak zrovna jelo auto a musela jsem ji zastavit. To ji mírně vyvedlo z konceptu, takže chvilku trvalo, než se zpětně zorientovala a cestu přešla – opět asi metr od vyznačeného lomu. Ke dveřím hospody došla bezpečně, ale potom uhnula stranou, vlevo od dveří. Pobídla jsem ji k hledání a vrátila se přede dveře a čekala, až je otevřu. Později se ukázalo, že měla s odbočením pravdu – Marek tam ustoupil, aby si očistil boty.
Do hospody vešla ve velkolepém stylu, zcela samozřejmě prošla mezi stojícími lidmi a neomylně zamířila k Markovi, který seděl u zadního stolu. Prostředí ji nijak nerozhodilo, přestože ho nezná.
Závěr: Po nedbalém výkonu z minulého týdne na čerstvé stopě ukázala, že se umí soustředit a pracovat pořádně, jen potřebuje těžší úkol. Stopa byla necelou hodinu stará a přes větrné počasí s ní neměla problémy.