V neděli jsme si s Dášou a Danou vyrazili zatrénovat na Zvičinu. Bylo od rána krásně a tak pravděpodobnost, že traily budou přešlápnuté od turistů, cyklistů a motorkářů hraničila s jistotou.
A tak zatímco nám Dáša šlapala stopy pro Gerdu a Cilku, my s Danou jsme se činili na stopách pro Ari a Berry. Foukal dost silný vítr, který „upravil“ traily určené pro Dášu tak, jakoby byly nejméně o hodinu starší.
Nicméně Ari i Berry si na rozfoukaných horských pastvinách vedly velmi dobře. Brzy pochopily souvislosti a zvolily typický ovčácký styl, který vedl k cíli.
Video zachycuje práci mladé Ari na stopě cca 1 hodinu staré (plus faktor větru )a přibližně 0.7 km dlouhé. Bohužel v místě cíle se Ari napojila na odchodovou trasu kladeče. Protože si do té doby vedla velmi dobře, provedla s ní Dáša restart a Ari vzápětí dokončila. Tím bych se chtěl omluvit za zmatek
na konci videa. Naše videa nejsou sestříhaná a tak je všechno natur.
Video si můžete prohlédnout ZDE

Komentář Cilka a Gerda.
Stopy, které nám Dáša šlápla, jsme nechali zavadnout a na místo jsme se vrátili po obědě. Vrchol Zvičiny a přístupové cesty se mezitím změnily na Václavák. Každý si chtěl užít krásné odpoledne.
Vítr snad ještě trochu zesílil. Místa startů našich trailů byla od sebe dost vzdálená a přesto se protínala na samém vrcholu kopce. Traily byly cca 1.4 až1.5 km dlouhé a necelé 3,5 hodiny staré.
Cílem byl nácvik práce v rozfoukaném kopcovitém terénu s většinovým povrchem – pastvinou, komplikovaným frekvencí pohybu osob a vozidel.
Obě naše holky dost tvrdě pracovaly, ale přes objektivní ztížení situace větrem a frekvencí byly odchylky jejich postupu od položené stopy zbytečně velké, docházelo k přenosům pachů a k práci stylem „air scent“, což nebylo předmětem výcviku. Po shlédnutí videí jsme se shodli, že to nebylo dobré. No a začali jsme připravovat plán, jak z toho ven.