20.8 v 06.hod ráno jsme pro Gerdu položili terénní stopu na rozcvičení. Měřila cca 650 m, stáří cca 2 hodiny. Startovali jsme v bezvětří v našem sadu. Vyšla radost pohledět, dokud nenarazila na kočičí stezku. Na videu je to dobře vidět. Řekl jsem jí, co si o tom myslím a bylo vidět, že jí to nenechalo lhostejnou. Dál už jsme pokračovali přes jetelinu, silnici až na letiště. Tam měla na vyschlé zemi trochu práce, ale nakonec správně zabočila do topolové plantáže, kde práci slušně zakončila nalezením cílové pachovky. Odpoledne v 17 hodin jsme Gerdě připravili druhou stopu, tentokrát ve frekvenci, konkrétně v Miletíně. Je to menší město, které se nachází na několika rozdílných terénních úrovních, takže proudění vzduchu a termika ve svažitých uličkách během parného dne dělá pravé divy. Stopu jsme zvedali v cca 19.15, teplota na startu 27o C, délka 1,6 km, vítr variábl cca 2m/sec. Gerda vyšla velmi dobře, po cca 100m se dostala mezi domy do pasáže, kudy měla projít dál rovně po chodníku, jenže. Jenže jsme si při kladení nevšimli úzké uličky (ani na rozpažení nebyla), která z pasáže vedla kolmo na pokračování trasy na nižší terénní úrovni. Uličkou Gerda dostal pachovou informaci takové intenzity, že změnila plán a vydala se po ní. Rozhodl jsem se nebránit jí v tom. Dole se napojila naprosto bezpečně a dál už jsme postupovali bezpečně, jenže. Blížili jsme se k cíli, kde byla pod keřem naproti jedné chalupy umístěna cílová pachovka. Protože to bylo ve městě a při jejím pokládání mohli kladeče pozorovat odkudkoliv. umístili jsme tam jen kapesník. No a ten Gerda s přehledem minula. Nepříjemná situace nezaviněná psem, ale lidskou chybou. vzhledem k tomu, že kladeč odešel od pachovky známým směrem, rozhodl jsem se nechat Gerdu pracovat dál po stopě. Zvládla to bezpečně, i když ke konci už trochu s únavou, až k autu, kde jsme to pořádně oslavili. Video sice existuje, ale má 1.6 GB, podívat se na něj můžete ZDE, takže přikládám jen mapy se záznamy GPS