V sobotu 28. 11. Jsme vyrazili na předvánoční trénink. Ještě v pátek, když jsme s Danou obhlíželi terény jsme si libovali, že počasí je to pravé ořechové. V sobotu ráno trochu studeně pofukovalo, ale když se naše kolona vyšplhala do sedla Zvičiny, všechno bylo jinak. Ledový fučák z nás začal dělat rampouchy. Jenže nás čekalo spoustu práce, tak jsme se nabalili a začali makat. Bylo fajn vnímat, jak se týmy z různých koutů Čech rychle sehrály a spolupracovaly. Když k tomu připočítáte luxus výběru z cizích a tudíž neočuchaných kladečů, co víc by si stopař mohl přát.
Kvůli větru jsme sice museli vypustit pachové žebříky, ale o to víc jsme se věnovali překříženým
a jinak rušeným technickým stopám.
Ve druhém a třetí kole jsme už naopak trasy volili tak, aby vítr jejich vypracování co nejvíc komplikoval. A výkony psů i psovodů se přes velký chlad naopak zlepšovaly. V poledne jsme vyjeli na vrchol Zvičiny do turistické chaty na talíř dobré a hlavně teplé gulášovky. Dlouho jsme neseděli a mazali zpátky do práce. Dokončili jsme , co jsme chtěli a Katka s Dášou ještě šláply stopu pro Daninu Cilku, aby do setmění zavadla.
Cvičilo pět psů a kmitalo nás jedenáct bláznů. Necelé čtyři hodiny. Když jsme se rozloučili, jeli jsme s Danou koupit něco k večeři, potom naložili Cilku a odvezli do sedla, kde byla položena stopa přes všechny předchozí denní práce. Cilka, když nasumovala pach nového člověka, evidentně ožila a dokončila už za svitu čelovky velmi dobře.