Berry se na práci vysloveně těšila, bez problémů si našla začátek stopy a pak už šla s nízkým nosem, velice soustředěně a poměrně rychle. Jediný zádrhel nastal na jednom lomu, kde jsme vyšly z lesa a měly zahnout vlevo na cestu. Nebyla si jistá, a já nedodržela pravidlo „věř svému psovi“, takže jsem ji po chvilce – pořád váhající – vzala zpět na místo, kde byl lom. Ona si myslela, že já vím líp, zkusila dva jiné směry, aby se potom už rozhodně pustila tím správným, kterým šla hned napoprvé. Potom to už byla zase precizní a rychlá práce. Byla to po dlouhé době její první starší stopa a Berry ukázala, že když chce, tak umí.